Přiznejte se, koho stejně jako mě při čtení Petra Velikého napadlo – co je to za tajemnou bestii, olej na dřevo?
Připomenu vám jednu pasáž (ačkoli ji částečně cenzuruji, protože některá slova se v knihách použít mohou, ale v zenu tomu tak není!)
Aleksashka byl tentokrát po večeru bez milosti vytržen - sotva se vlezl do sklepa. Schoval se, mlčel, skřípal zuby. Aljoška mu přinesla na sporáku kaši s mlékem. Bylo mi ho velmi líto: "Ach, jak se máš, vznášíš se..."
Aleksashka ležel jeden den na horkém místě poblíž komína a - odešel a začal mluvit:
- Rozbij takového otce na kole, dravého aspa... Ty, Aljoško, vezmi na obrazy dřevěný olej na mazance, pomažu tě, do rána uschne, pak odejdeme... I nevrátí se domů, i když zemřu v příkopu.
Netřesou olej ze dřeva (tady a v dětství je to pochopitelné!). Neviděl jsem ale poznámky pod čarou, které by vysvětlovaly, o jaký druh oleje jde, a pak jsem na to nějak zapomněl (nebo spíš jsem tu frázi několikrát viděl, obě se týkaly příběhů o malbě a barvách). Pak jsem na podvědomé úrovni usoudil, že olej na dřevo je něco jako vysychající olej (nesuďte přísně, byl jsem dítě).
Mnohem později jsem v úryvcích z memoárů selského života viděl, že mnohé „kaše s dřevěným olejem byly pro radost, ale kráva nikdy nebyla viděna“.
Pak jsem se rozhodl podívat - co je to za olej na dřevo? Z jaké suroviny se získával?
A ukázalo se, že olej na dřevo je... olivový olej.
Ale jaká oliva je jiná otázka. Protože zpočátku by se veškerý olivový olej dal nazvat „dřevěný“ – koneckonců je vylisován z plodů stromu, proto je „dřevěný“.
Ale také olivovému oleji nejnižší kvality se říkalo dřevěný olej - ten, který se pro jeho nechutnou chuť a vůni nedá jíst.
Podle aktuální klasifikace to bude nejspíše Lampante Olive Oil – ze kterého se již vyrábí rafinovaný olivový olej, který ho chemickou cestou čistí od nečistot a odstraňuje zbytečnou chuť a aroma.
Ale dříve se takový olej používal pro ikonové lampy a lampy.
Takový je olej na dřevo, při jehož výrobě nebyl poškozen ani jeden Pinocchio...