Mimochodem otázka, která většinou není něco, co se obchází, ale nějak...není vznesena, nebo co. Pokud je „hojnost“ stolu co do počtu jídel častým tématem polemik, tak na „podíl“ se na tato jídla takříkajíc jaksi nepamatuje.
Ve smyslu, do jaké kategorie patří ke stolu, k lehkému občerstvení nebo vydatným, "mastným" pokrmům, po kterých - je cítit vážná tíha v těle?
Netvrdím, že máme novoroční (a nejen novoroční, ale jakýkoli sváteční) stůl velmi, velmi uspokojivý. To je tradice. A šla, zdá se, z dob, kdy bylo hlavní jíst vydatně. A o obyčejných – ne svátcích – to bylo málokdy možné.
Církevní sloupy sehrály svou roli.
Ale od té doby uběhlo hodně času, změnily se i kulturní tradice (vyvinuly se nebo degradovaly - každý si to určí sám) a změnily se i kulinářské tradice. Navíc se zcela přirozeně měnily – za prvé, dopravní síť zpřístupnila pokrmy z jiných regionů, za druhé prakticky odpadá chladicí a další zařízení určená pro uchovávání potravin sezónnost.
To znamená, že nemáme důvod se nějakou dobu postit (pokud ovšem nejste věřící, kteří půsty dodržují), a pak pilně jíst maso, u kterého, pokud ho nesníme, hrozí, že se zkazí.
Toto je, zhruba řečeno, schéma.
Proto mizí praktický význam „chamtivé tabulky“. Už jsme dobře najedení.
A buďme upřímní – organismy protestují proti hojnosti těžkých svátečních pokrmů. Zbytek času nežijí v „hladově chladu“, jsou opotřebováni civilizačními výhodami (vředy, pankreatitida, cholecystitida – u mnohých).
tak, aby v popředí, jako pro mě, byly stejné lehké svačiny, které se připravují podle zásady "neprskněte z obžerství, ale jezte, aby to bylo chutné, syté, ale ne tvrdé."
Ano, přesnídávky ani ne, ale zbytek jídel, pokud jde o mě, čím lehčí, tím lepší.
Co myslíš?