Upekl jsem svůj první dezert před více než 26 lety. Tato událost velmi ovlivnila můj život.
Představte si 1993. Země zažívá důsledky perestrojky. Je mi 7 let a šel jsem do první třídy. Na konci září se ve škole mělo konat první setkání rodičů. Měl jsem z toho velké obavy.
Jde o to, že mi to řekli moji starší přátelé z nádvoří od rodičovské schůzky byste neměli očekávat nic dobrého. Vzpomněl jsem si na to a rozhodl jsem se, že je každopádně nutné nějak namazat rodiče, abych neletěl dovnitř.
Teď si ani nepamatuji, jestli jsem měl nějaké chyby ve škole. Ale očividně mě něco znepokojovalo. Rozhodl jsem se, že upeču dort jako sladkou pilulku pro své rodiče.
Měl jsem vágní představu o dortu a rozhodl jsem se, že to Charlotte může být ono.
V mých sedmi letech jsem byl docela nezávislý. Často jsem pomáhal matce v kuchyni a sledoval, jak vaří. Recept na charlotte jsem si pamatoval nazpaměť. Zkontroloval jsem přísady a začal vařit.
Nejprve jsem nakrájel jablka, jen je nakrájel, ani jsem je neloupal ze slupky a jádra. Poté mixérem rozšlehal vejce s cukrem, přidal mouku, promíchal. Pak jsem musel trpět s troubou.
Naše pec byla plynová a velmi stará. Aby to zapálili, museli porušit rodičovský zákaz přijímat zápasy. Měl jsem štěstí, hned od prvního zápasu jsem dokázal zapálit benzín.
Těsto bylo smícháno s jablky, nalito do formy a vloženo do pečicí trouby. A tady začíná zábava.
Rozhodl jsem se nečekat na upečení charlotty a šel jsem si hrát s bratry. O několik minut později jsem bezpečně zapomněl na charlottu v troubě.
Když se moji rodiče vrátili domů, byl jsem tak pohroužen do hry, že mi vůbec nevadilo, že z kuchyně už vychází štiplavý zápach spálené charlotty. Ale to moji matku opravdu vzrušilo.
Spěchala do kuchyně a rychle objevila zdroj problému. Charlotte už byla v té době pokryta tmavou kůrou a začala kouřit. Ale dobře, všechno fungovalo.
Měl jsem štěstí, že mi matka nevynadala. A naopak, v budoucnu mě začala aktivněji zapojovat do vaření. Řekla mi pravidla pro používání trouby a naučila mě, jak nastavit časovač.
Mimochodem, byl jsem schopen ochutnat svůj první dezert. Maminka opatrně odřízla všechny spálené okraje charlotte a servírovala to, co z ní zbylo, na čaj.
Teď, když mám dítě, chápu, jak moudře se moje matka chovala. Nenadávala mi, že jsem převzal iniciativu, a zakázal mi dotýkat se trouby, ale naopak mě začal povzbuzovat a rozvíjet můj zájem o vaření.
Mami, vím, že čtete můj blog, děkuji moc!
Měli jste v dětství podobné příběhy?