Kolik se ukázalo, mýty a legendy kolují v dobách mého dětství.
Včera se syn zeptal:
-Opravdu to tady máte - ukázal na obrazovce smartphonu fotografii s názvem „Gul-gul“.
Upřímně jsem byl zmatený.
V dětství si nepamatuji žádné „gul-ghouly“ (a publikace byla věnována dětským pokrmům SSSR). A překvapení moderního teenagera - chápu. Nyní mají módní téma všech nemrtvých a zlých duchů, anime - seriál „Tokyo Ghoul“ pro mnohé, rodiče, jak tuším, jsou jak podle sluchu, tak v játrech.
Ghúlové v chápání moderního teenagera a „gul-gul“ jako pokrm pro děti proto nijak nesedí.
Musím přiznat, že si nepamatuji ani „ghoul-ghouls“.
Tady je vaječný koňak - pamatuji si. Jeho jméno je také odděleno pomlčkou nebo pomlčkou, omlouvám se, jak je to správné, nevím) je napsáno.
Dokonce si pamatuji (přibližný) recept na magnáta, i když jsem ho nepil sto let (protože všichni kolem začal chrastit o strašlivém nebezpečí salmonelózy a pak možná na konci osmdesátých let, počátkem devadesátých let To bylo).
Vyrobili jsme to ze sklenice mléka, ve které šlehali žloutek, přidali cukr nebo med a také skořici (pokud byla).
Ale sušenky s mlékem (v publikaci to byl on, komu se říkalo ghoul-ghul) se nazývaly jinak. Schválně jsem udělal rozhovor s několika dalšími známými. Někdo to nazval kaší ze sušenek, někdo vězením, někdo jednoduše „rozpadl sušenky na mléko“ a nepomenoval to.
Hmm... ale kamarádova malá sestra požadovala procházku a řekla:
- Gul-ghoul.
Pokud si pamatujete všechna dětská slova a výrazy, můžete snad vymyslet spoustu nových jmen pro staré pokrmy.
Nechápu jen jednu věc, proč vytvořit takový mytologický zámotek kolem nedávné minulosti?