Zelí není jen zelí, ale tisíc a jedna různá jídla na stole. Jak se vám líbí tento začátek příspěvku? Podle mého názoru to zní velmi akademicky. I když... někde jsem už něco podobného slyšel. Přesně tak! Králík není jen cenná srst.
Zelí nemá srst.
Zelí má úžasnou vlastnost - získat chuť a aroma koření a koření používaných při vaření. Protože zelí má také svou vlastní chuť... není jasně vyjádřeno. A vůně je taková, že je koneckonců lepší ji zakrýt.
U nás je hlavním „organizátorem“ zelné chuti tradičně rajče a společnost - cibule, česnek, aromatické byliny.
Ale co když využijete šanci a pokusíte se něco odstranit?
Upřímně, když jsem narazil na tento recept, rozhodl jsem se, že ta ošklivost vyjde neuvěřitelně.
Pokus však není mučením, zejména proto, že recept nepředpokládá žádné obrovské finanční náklady na pokus. A výsledek, abych byl upřímný, mě překvapil.
Neobvyklé - tentokrát. Velmi neobvyklý formát dušeného zelí, ve kterém je jas chuti dosažen bez rajčat.
Čerstvé jsou dva.
Je to velmi jednoduché - jsou to tři.
Bereme:
- Zelí - tolik, kolik uznáte za vhodné
- Citron - 1 kus
- Česnek - pár hřebíčků (nebo více, podle chuti)
- Sůl pepř (podle chuti)
- Trochu oleje
Jak vaříme
Nakrájejte zelí na tenké proužky.
Nalijte trochu oleje do pánve, zahřejte ji a do tohoto oleje pošlete zelí.
Smažíme na prudkém ohni, pokud jsou smažené kousky zelí - vše je v pořádku. Smažíme téměř až do uvaření. Klíčovým slovem je fry, ne vařit nebo vařit.
Když je zelí téměř hotové, osolte ho, opepřete a... vytlačte do něj citronovou šťávu. Kolik? Chuť. Neměl jsem ani polovinu citronu.
Pak přikryjeme víkem a ano, tady už trochu dusíme.
Zatímco se zelí dusí, projdeme česnekem lisem a... na samém konci vaření ho pošleme na zelí, vyměníme ho. Ukázalo se, že jídlo, které bych nenazval nezávislým. Jak ale příloha jde velmi dobře. Příloha může být nejen pro tučné vepřové maso (tradiční zelný doprovod), ale například i pro kuřecí masové kuličky.
Dobrou chuť!